FRAGMENTOS DE

LEER EL QUIJOTE EN TEHERÁN, de Rafael Robles

Traducido del español al checo por Karolína Durdová

3.
Zamlouvá se mi představa, jak se prochází ruku v ruce se svými chlapci. Před deseti lety bylo toto gesto přísně zakázáno, pokud tedy již nebyli ve stavu manželském. V dnešní době je naštěstí vláda k těmto předmanželským vztahům mnohem tolerantnější. Jen ti nejvíce věřící se na veřejnosti snaží potlačit touhu chytit se za ruce se studem, který ovšem krok za krokem upadá do zapomnění.

4.
Z mé pracovny jsou k vidění kopce, mezi Íránci známe jako reshte kuhhaye Alborz (pohoří Elborz), které se majestátně rozprostírají kolem severní části hlavního města. Díky své mohutnosti zadržují a hromadí vlhkost přicházející od Kaspického moře, zabraňujíce tak, aby se z Teheránu stala jedna z těch mnoha nevlídných pouští středního Íránu, trýznící své obyvatele pekelnou žízní.
Právě tyto vyvýšeniny usnadňují orientaci místním obyvatelům. Pokud si všimnete, že během chůze po ulici pomalu stoupáte, můžete si být jisti, že míříte k bohatým čtvrtím ležícím na severu. Pokud ovšem zpozorujete, že klesáte, po několika kilometrech chůze se dostanete do okrajových a velice chudých oblastí, které se nacházejí na jihu.
Tisíce Íránců tráví pátky procházkami v těchto horách, bílých v zimě a libě okrových v létě. Myslím si, že putují do výšin v honbě za božstvem. Protože tajuplné rozjímání a symbiotické spojení s přírodou unavují, obvykle při sestupu využijí lanovku. 

5.
Můj kabinet je provoněn kořením, se kterým vaří o čtyři patra níže, rýží a jehněčím kebabem.
Skrz pootevřené dveře občas zahlédnu studentky zahalené do černa, jak s bázní vstupují do kabinetů jiných profesorů, aby zažádaly o opravu špatných známek nebo omluvily absenci. Některé navštěvují i mě, usmívají se a dívají se mi do očí. Ty nejvíce nábožensky založené své pohledy odvracejí. Často mi pokládají řadu otázek nebo mi přicházejí jen říci, jak moc se jim Španělsko líbí.

6.

V blízkosti naší univerzity, která je veřejná a na víru se tu nedbá s takovou přísností, se nachází soukromá a velmi náboženská Univerzita Imáma Sadegh, kterou navštěvují jen ti nejbrilantnější, aby zde studovali islámské právo a zákony. Odsud vyjdou připraveni chránit nastolený vládní režim a podrobeni myšlence panislámismu natolik, že nezaváhají, pokud budou v jejich boji nutné i zbraně. Někteří z těch nejdůležitějších a nejvlivnějších přestavitelů organizace Hizballáh prý patřili k jejím absolventům, jejichž počet ročně přesáhne zhruba tisícovku, z níž je asi jenom dvacet cizinců.
Na internetových stránkách této univerzity se můžete dočíst, že jejím hlavním záměrem je být spojnicí mezi íránským obyvatelstvem a náboženskou společenskou elitou.
Jeden z mých studentů je zároveň také studentem této školy. Je pyšný na to, že se může zúčastnit místního vyučování, už jenom proto, že jeho profesoři jsou význačné velmi zkušené politické osobnosti.

7.

Téherán je obrovské město, které má zhruba dvanáct miliónů obyvatel. Právě proto vám nezbývá nic jiného, než během přepravy využít dopravní prostředky. Kvůli sedmi miliónům lidí, kteří se v posledních patnácti letech přepravovali z venkovských oblastí do města, si zde mohou o kvalitní dopravní infrastruktuře nechat jen zdát.
Pokud si k tomu přičteme nadbytek aut, která každý měsíc uvede na asfalt Paykan, všemocná vládní automobilka, aniž by došlo k nějakému zlepšení nebo rozšíření komunikačních cest, je jednoduché si vyvodit, že zde panuje maximální chaos. A jestli k tomu všemu ještě přidáme, že Íránci jsou při řízení krajně neopatrní, dokonce i drze nadále řídí svá poškozená auta, všem budoucím návštěvníkům radím, aby se zde nikdy neodvážili řídit, pokud se nechtějí, kvůli jinému dopravnímu prostředku, jenž se najednou vynořil ze zakázu vjezdu, dostat do čelního nárazu či, díky neopatrnému hadži, který překročil rychlostní limit, ocitnout otočený na kapotě.

8.
Hadži, tak zde nazývají člověka, který alespoň jednou za svůj život podnikl pouť na svatá místa v Mece. V méně zámožné společnosti je s ním jednáno s velkým respektem, protože svou cestou dosáhl něčeho, všem ostatním takřka nepřístupného. Avšak pokud se vydáme výše, mezi tu vlivnější složku populace, z dříve tak respektovaného člověka se stává jen jeden z mnoha, který měl dostatek peněz a času, aby splnil, to, co mu nařizuje Korán. Méně vzdělaní lidé ho dokonce takto oslovují, místo toho, aby použili jeho opravdové křestní jméno. Ahoj hadži, jak se vede?
Íránští obchodníci jsou velmi vážení také díky své silné nábožnosti. Často je můžete vidět v mešitách nebo v jejich obchodě, jak se horlivě modlí k bohu. Právě proto jsou často oslovováni hadži, aniž by někdy v životě svatou pouť realizovali, prostě se předpokládá, že člověk s podobnou mocí, by ji měl podniknout.

9.
Když dnes jela moje kamarádka L. do práce, objevilo se před ní znenadání dítě a ona už nestačila odbočit. Později se dozvěděla, že se do silnice dostalo, když ho strčil jeho otec, aby následně dostal vysoké odškodnění.

Íránští rodiče opravdu nejednají špatně se svými dětmi, ve skutečnosti jsou to právě jejich děti, kolem kterých se točí celý svět a kterým se dostává až neuvěřitelné pozornosti. Nicméně když se dostanou do obtížné ekonomické situace, uchylují se k až sadistickým taktikám, ve kterých život jejich dítěte nemá větší cenu, než peníze, které by mohly uživit zbytek rodiny.  

10.

Malé děti doslova vládnou íránským domovům. Dostává se jim tolika darů a lásky od jejich dospělých příbuzných, že se z nich občas stávají pěkní rozmazlenci. Říká se, že v ulicích vládnou muži a doma ženy, ale zdá se, že v centru dění se nachází úplně někdo jiný, a to právě ti nejmenší.
Dokonce se zdá, že mají větší moc než mulá, jenž v poledne ve školách, ve chvíli určené k modlení, vlídně, chápavě a trpělivě snáší protesty těchto malých stvoření.

11.
Cestování taxíkem ulicemi Teheránu je ze začátku možná zábavný, ovšem s postupem času nervy drásající zážitek. Zaprvé, taxikáři jsou při zdolávání jejich obvyklé denní trasy posedlí překonáváním rychlostních olympijských rekordů. Zadruhé, výmoly v asfaltě vás nepříjemně překvapí právě ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Zatřetí, nesnesitelné tlačenice jsou velmi nepříjemné pro nábožné ženy, které jsou tak často donuceny cestovat vedle mužů. A začtvrté, cestujete zastaralými vozidly, jejichž řidiči se nepodřizují ani těm nejzákladnějším dopravním předpisům. Tři kilometry vás budou stát asi padesát centů (euro). Taxikář čeká na zastávce, dokud se jeho pětimístné auto nezaplní šesti osobami, což trvá zhruba deset minut. Zdá se, že řidiče neodradí ani zvýšené pokuty udělované dopravní policií. Ve skutečnosti mi už varovný výkřik -Pozooor- unikl při třech příležitostech, vždy se můj taxikář, ve snaze předjet jiné auto, dostal do opačného pruhu, aniž by věnoval pozornost vozidlu přijíždícímu v protisměru. Moje vylekání vždy rozesmálo ostatní cestující sdíleného taxi, už navyklé na podobné řidičské hrátky.

Také díky těmto zkušenostem jsem nebyl dnes odpoledne překvapen, když jsem se stal svědkem rozhovoru mezi dopravním policistou a taxikářem, který právě projel na červenou.
„Musíte zaplatit 20 000 tomanů a poté Vám vrátíme Vaše roční povolení k řízení.“
„Ale pane, s tímhle taxíkem si vydělávám na chleba. Takhle neuživím svoji rodinu. Buďte přeci trochu chápavý!“
„Je mi líto, zákon je zákon.“
„Kromě toho jsem voják.“
„Aha, dobře tedy. Jeďte, ale ať už se to neopakuje.“
„Děkuji, pane, tisíceré díky.“

I proto není zas tak těžké uvěřit, že Írán patří k zemím s nejvyšším počtem autonehod na světě. Jenom za rok 2002 se zde stalo 400 000 nehod, jejichž oběťmi bylo 21 000 osob.

12.
S cestováním městským autobusem nemám nejlepší zkušenosti. Téměř vždy jsou narvány k prasknutí, proto trávíte většinu cesty nalepení s ostatními pasažéry na jednu železnou tyč a vaše trpělivost je mnohdy zkoušena zdlouhavými dopravními zácpami.
Jednou z nesporných výhod autobusů je, že muži cestují oddělení od žen. Několik železných tyčí, určujících limity mezi oběma pohlavími, zabraňují žádostivým pudům a také nikomu nemusíte v záchvěvu galantnosti přenechávat volné sedadlo. 

13.
Většinu místních pobavíte, když se jich zeptáte na metro, protože to projíždí jen nepatrnou částí obrovského Teheránů. Ženy cestují ve speciálních vagónech, ačkoliv s mužským doprovodem nebo v případě, že jsou odvážné, mají povoleno vstoupit i do těch příslušejících druhému pohlaví.
Pokud se tedy žena vydá do mužského vagónu, okamžitě se stává terčem žádoucích pohledů nebo pozvání ke společné procházce. Metro bylo dostavěno teprve nedávno, ale trvalo prý neskutečně dlouho odstranit všechny zákony, zakazující společné ženské a mužské cestování.

 14.

Každý Íránec je neuvěřitelně citlivý a temperamentní. Z počátku jsou všichni velmi přátelští, obzvlášť pokud jednají s cizinci, ale je potřeba udržovat jakousi rovnováhu a nezačínat si s nimi příliš, protože jakmile se dostanou přes jisté zábrany, je téměř nemožné se jim věnovat tak, jak si zasluhují, a to by je mohlo velice zarmoutit. Cizinec, v jehož roli jsem se ocitl právě já, má možnost seznámit se s desítkami okouzlujících Íránců, kterým je těžké oplatit jejich přátelskost stejnou měrou, jakou ji oni projevují mně.

15.
Věřící, byl vám nařízen půst, stejně jako byl nařízen těm před vámi. Snad se takto začnete bát Boha.                    
                                                                                                                                   Korán, 2:183
Nacházíme se v období Ramadánu, během kterého mají muslimové zakázáno jíst od východu až po západ slunce. Kvůli vyčerpání z hladovění mě dnes několi mých žaček požádalo o opuštění třídy o pár minut dříve. Za poznání síly půstu vděčím svému dobrému příteli Catuxovi, laickému misionáři v Dominikánské republice. Držet půst ovšem bez jakýchkoliv náboženských důvodů, mi pomohlo zbavit se veškerých odpadů nahromaděných za dlouhou dobu v mém organismu. A tak, ačkoliv nejsem muslim, jej dodržuji také. Zbývají nám už jen čtyři týdny do chvíle, kdy zase za denního světla  začneme jíst, pít vodu a plácat na sebe vodu po holení.Po skončení vyučování, jsem potkal skupinku svých studentů, tři děvčata a dva hochy, kteří právě ukončili předepsaný půst a mířili do restaurace. Váhal jsem přijat jejich pozvání ke společné večeři, protože jsem mohl být obviněn z jejich upřednostňování před ostatními, ale nakonec jsem stejně souhlasil. S kapkou Pavlova v našich ústech se nás šest usadilo ke stolu, ovšem ještě předtím, než nám naservíroval ash, dorazil jeden ze zaměstnanců  s tím, že by dívky měli jíst v části jídelny určené pro ženy. 

21.
Fesenyún je většinou z kuřecího masa, můžete se ovšem setkat i s jehněčím nebo kachním. Bývá připravován s lahodnou omáčkou z kaštanů a granátových jablek. Přidáním kousku másla, dvěma šálky nastrouhané cibule, lžičkou černé papriky, několika gramy nastrouhaných kaštanů, půl šálku horké vody, třemi šálky džusu z granátových jablek a marmelády jakékoliv chuti, se v královský pokrm promění i obyčejné kuře. Pro úplnost se ještě přidává lilek, sůl a olivový olej. Hned po kebabu patří k nejrozšířenějším perským jídlům.

22.
Usazeným na barvitém koberci nám přinášejí několik kebabů z jehněčího masa s čerstvě upečeným chlebem. Velké množství tuku zvládnou jenom opravdové cementové žaludky, proto je lepší zvolit kebab kuřecí nebo třeba rybí.
Po jídle a vonném čaji se pouštíme do kouření Geliunu.
Guelin je íránská dýmka míru. Vždy se kouří jen v pokojných situacích, ve kterých převládá dobrá nálada a rozhovor. Není možné myslet na dva nepřátele, kouřící tutéž dýmku.

Sestává z nádobky naplněné vodou, která filtruje škodlivé části kouře. Ty potom působí na jablečnou, pomerančovou slupku nebo pistácie a uvolňující se aroma postupně stoupá ohebnou trubicí až k ústům kuřáka. 
Její chuť je znamenitá a škodlivé účinky minimální v porovnání se západním stylem kouření, kdy do sebe nasáváme spálenou celulózu a mnoho dalších umělých přísad, na rozdíl od těch přírodních v guelinu. Říkají, že neškodí mozku ani plicím, ale radši se neúčastním. Přece jen, co kdyby.

23.
V severní části města, mezi dvěma hlavními třídami Jordán a Valisr, které procházejí celým hlavním městem, se často na semaforech zastavují mladé dívky a aniž by přešly na druhou stranu, rozmlouvají se svými kamarádkami. Zatímco hovoří, jezdí kolem nich auta řízená mladými muži a dokonale splývají s hustou městskou dopravou. Když se nějakému řidiči některá z dívek zalíbí, zastaví auto, vybídne ji, aby si nastoupila, a odjedou třeba na kávu. V poslední době se začaly k podobnému flirtování využívat i moderní technologie, například bluetooth na mobilních telefonech, nejlepší dohazovač dnešní doby. Náboženská policie, mezi mladými nazývaná také jako vousatci, je pečlivě hlídá a pokud zahlédne, jak si vyměňují telefonní čísla, má dostatečnou výmluvu proti nim, v zájmu zachování dobrých zvyků, zakročit.

24.
V íránských kinech je zakázáno sledovat filmy z cizích zemí, což mě donutilo ke koupi několika DVD ukázek místního kina od prodavačů přikrývek, žijících v centrických oblastech Teheránu.
Jen jednou za čas se zde konají celosvětové festivaly, pýchy vzdělaných

Íránců, nebo promítají filmy od Michaela Moorea, plné kritiky vlády Spojených států amerických.
Jediná veřejnoprávní televizní společnost na jednom ze svých šesti kanálů čas od času odvysílá nějaký celovečerní americký film, který ovšem diváku neřekne nic a pomůže mu jenom lépe usnout.
Nicméně i přesto byl minulý rok s obrovským úspěchem promítnut film Mela Gibsona - Vášeň, drze laický, feministický a plný skryté americké propagandy. To vše bylo ovšem vykompenzované silným antisemitismem, díky němuž se zalíbil právě této zemi, největšímu spojenci Palestiny.

25.
Na rozlehlém hřbitově, nacházejícím se vedle Chomejního mausolea, se rozlišují tři druhy hrobů: pro běžné obyvatele, pro mučedníky padlé ve válce proti Iráku a pro mudžáhedíny (bojovníky Alláha) příznivcům vlády Šáha. Hroby posledních dvou skupin jsou rozbité, a pokud se k nim přiblížíte, abyste se za ně pomodlili, hrozí vám nebezpečí, že vás napadnou.
Íránští mudžáhedíni jsou v dnešní době rozprášeni po Blízkém východě, řízení jedinou ženou z Paříže. Představují jednu ze skupin talibánců, kteří opovrhují Šáhem Mohammadem Rezou, ale neschvalují ženskou svobodu a jsou tak nábožensky posedlí, že je nemůžeme srovnávat s vlídným íránským národem. Během války proti Sadámu Husajnovi mudžáhedíní bezohledně zabíjeli zraněné íránské vojáky vracející se domů, kromě toho podporují nezávislé kurdské hnutí. Proto je v Íránu nenávidí.

26.  
Kurdistán zasahuje do Sýrie, Iráku, Turecka, Ázerbájdžánu, Gruzie a Íránu. Jedná se o národ bez státu, což s sebou přináší řadu problémů, stejně jako to, že leží na vojensky a politicky strategickém místě mezi Kaspickým a Černým mořem a umožňuje tak cestovat lodí do moře Středozemního a později až do Atlantiku. Od té doby, co perská říše s Kurdy skoncovala, svěsili hlavu a utrpením se snaží snést označení měšťanů druhé kategorie. Někteří je házejí do plynu, jiní jim dávají nejhorší pracovní místa. Film Želvy také lítají, režírovaný mladým kurdo-íráncem Bahmanem Ghobadim, vypráví příběh několika kurdských uprchlíků z oblasti mezi Tureckem a Irákem, kteří čekají jako na smilování na americké jednotky, jež mají skoncovat s režimem Saddáma Husajna. Děti bez noh, bez iluzí, hladové a žijící v nelidských podmínkách si znovu staví své životy pod křídly malého chlapce-vůdce, který si vydělává sběrem min.
Tento snímek vyhrál festival v Cannes. Je to zpěv o beznaději, tedy o realitě. Když chce dítě milovat, jeho láska není opětována, když chce utéct, mina mu roztříští nohy, když chce políbit mladšího bratra, chybí mu paže, aby ho mohl obejmout.
To nejpůsobivější pro nás, co se věnujeme výuce dětí, byla scéna, ve které profesor, pro něhož pole bylo třídou, chtěl mluvit o vědě, ale děti preferovaly koupit zbraně a naučit se je ovládat.
Válka už je taková.

27.
Ší´itská verze islámských zákonů povoluje jednomu muži sňatek až se čtyřmi ženami. Zdá se, že je to zákon jen pro ty nejbohatší, jenž si mohou dovolit manželky uživit, nebo naopak pro ty z nejnižších sociálních sfér - chudá žena dá raději přednost podělit se o svou lásku než umřít hladem.
Kromě toho se zde uplatňuje i zákon sigué, kontroverzní,ale legální forma sňatku trvajícího od jedné hodiny až do devadesáti let. Tento druh svazku bývá někdy kritiky nazýván legalizovanou prostitucí, má kořeny v dobách, kdy Muhammadovi vojáci bojovali daleko od svých drahých poloviček a potřebovali uspokojit svůj sexuální apetit, aniž by se dopustili jednoho z nejvážnějších hříchů a to mimomanželského styku. Jeho zastánci naopak tvrdí, že sigué je pro muslimskou víru prospěšné, připravuje tak mladé páry na jejich budoucí rodinný život.

28.
Gesto zvednutého palce znamená v Íránu zhruba to stejné, jako v Evropě vztyčený prostředníček. Díky postupné kulturní západo-kontaminaci mladistvých, ovšem nemám sebemenší problém, když svým žákům blahopřeji zvednutým palcem a slovy „dobrá práce“.

71.
Nikdy jsem se v ulicích Teheránu nesetkal s policistou ženského pohlaví. Teda až dodneška. Ve skutečnosti jsem si ani nedokázal představit, že by nějaká mohla existovat. Vypořádat se s chaotickou dopravou a podrážděným chováním některých kolemjdoucích, to jsou úkoly jen pro velmi zmužnělé povahy. 
Policistky většinou chodí zahalené do obrovského šálu a omezují se, aspoň dle mých informací, na pozorování ostatních žen, kterým doporučují, aby se oblékaly decentněji.

72.
Ve slabém státě má vláda nad svými občany velmi malou kontrolu, což má za následek např. ekonomickou pohromu, hladovění, absolutní nezaměstnanost a bezcitné násilí.
Není nejmenší pochyby, že se nikomu se nezamlouvá být ovládán. Představa anarchismu je také velmi lákavá, ovšem v okamžiku pravdy vás nedostatek moci nenakrmí, nepostaví nemocnice a nevychová mládež. Írán není slabým státem, ani ničím podřazenějším. V Íránské republice nikdo neumírá hladem, existují zde nemocnice, všechny děti chodí do školy a buduje se čím dál více univerzitních středisek. Írán má mnoho vlastních problémů, ovšem není to Haiti, kde lidé trpí leprou, ani Irák, jehož obyvatele ohrožuje neustálé násilí, ani Súdán, kde umírají na podvýživu. Írán je stát. Jeho jedinou chybou je, že je to příliš silný stát, který usiluje o to, aby mohl své občany kontrolovat i při cestě na záchod (odpusťte mi prosím nadsázku).Problémem je, že v Íránu není realistické snažit se o nějakou benevolentnější a laskavější formu organizace, protože by najednou všechno přestalo fungovat. Každý obyvatel této perské země by totiž chtěl mít vládu na svou míru, všichni jsou takovými malými šáhy, připravenými chopit se moci. Zabránit tomuto zmatku může jen tvrdá ruka, alespoň do doby než národ vyzraje a bude připraven pro méně paternalistický režim postavený na vhodných demokratických principech.
Írán je nejbezpečnější zemí celého Blízkého východu, duchovním se podařilo, i přes všechny sankce, které na něj uvaluje Západ a přes dvě války, které skoncovaly s tím posledním, co v Íránu zbylo, vytvořit Stát. Moc by mě zajímalo, v nějakém politické fikci, co by se stalo, kdyby na Haiti proběhla stejně jako v Íránu islámská revoluce. Jsem si jistý, že by duchovní nenechali umřít lidi hladem a že by je donutili pracovat. Dávám přednost tvrdé vládě, než umírat obklopen páchnoucími vodami a komáry, přenašeči horečky dengue. Budeme mít možnost zhlédnout, zda je tato teorie platná a to v případě Somálska, chaotické a chudé země, o jejíž organizaci se pokouší islámské vojenské služby. Uvidíme, zda dokáže vláda založená na islámském zákoně ša´aria, vytrhnout lidi ze spárů neustále hrozící smrti. Já osobně preferuji žít v tvrdém politickém režimu (i když se mi to příčí), než pozorovat vlastní rodinu, jak umírá na strašlivé a bolestivé nemoci.

73.
Ve veřejnoprávní íránské televizi je vysílána reklama, ve které figuruje do sukně oděná kráva. Byla dlouhou dobu cenzurována, protože ženský oděv končil těsně nad koleny dobytka. Po prodloužení sukně se znovu šťastně promenáduje na televizních obrazovkách íránských domácností.

74.
Po Chomejního vítězné revoluci zapalovali přívrženci Šáha své poslední zásoby a z velkoválcových motorek sestřelovali vůdce Hizballáhu a jiných skupin ší‘itské moci. Toto byl důvod, proč se v Iránu okamžitě zakázaly silné motocykly, tento zákaz přetrvává dodnes. Starší typy, nepřesahující šedesát kilometrů za hodinu jsou jedinými povolenými řiditelnými motorkami.
Rychlá auta tu ovšem zakázána nejsou, vláda ví velmi dobře, že nikdo nemůže utéct před pekelnými dopravními zácpami, jež zde vznikají na dvacet hodin denně.

75.
Pokaždé, když večeřím s mým přítelem a arabistou Juanem Carlosem Elvirou, nemohu zadržet chuť odhodit příbor a vytáhnout pero a blok, abych si zaznamenal jeho inteligentní názory a skvostné poznatky z historie Blízkého Východu. Včera jsme na jedné z našich večeří diskutovali o strachu, který mají všichni bankéři z islámu. Každý, kdo totiž toto náboženství vyznává opravdu upřímně, je nezávislý na materiálních hodnotách, řídí se podle duchovního měřítka a svůj život zhodnocuje něčím mnohem vyšším, než jsou peníze. Věřit, že vás v dalším bytí zaručeně čeká ráj, to má své ekonomické dopady, peněžní proudy budující nebe na Zemi se přestanou pohybovat a svět se naplní smířením.Pokud se místo hamburgueroven McDonnald’s staví mešity, nemůžeme se divit tomu, že světoví šéfové truchlí. Pokud se místo ke spotřebě vybízí k milosrdenství, mocní by se měli více než jen třást. Ačkoliv je soucit a lidumilnost zákonem společným pro všechna náboženství, je to nepochybně islám, kde se nejpřísněji uvádí do praxe.

76.
Já obviním koronela, koronel se osočí na univerzitu, univerzita předá odpovědnost ministerstvu zahraničních věcí, Ministerstvo se tomu snaží vyhnout, takže žalobu odmítá a univerzita končí tak, že obviní mě. Mě! Nakonec se umoudří a zaváže se problém vyřešit během tohoto týdne. Toto je jasný příklad íránského začarovaného kruhu, ve kterém nikdo nepřebírá zodpovědnost za úřednickou chybu, kvůli níž se prý dopouštím nezákonného činu na stejné úrovni jako je alkohol, ženy bez šátků a muži v ulici pouze v krátkých kalhotách.
Podle mého studenta Z., je jedinou možností, jak z podobného koloběhu uniknout, padnout do jiného, nebo také lépe řečeno, strčit ostatní do nového. Moje žačka tvrdí, že je to zlaté pravidlo, jak přežít íránskou byrokracii. Problémem mé ilegální situace je to, že mi znemožňuje opustit zemi.

 O ČTYŘI MĚSÍCE POZDĚJI
Téměř po čtyřech měsících v pozici ilegality, jsem se, se svým odstupním dopisem předloženým několika osobám a připravenými kufry na odjez do Dakaru, kam by mě přemístili, včera dozvěděl. že se náhle vše vyřešilo.
Byly to velmi nepříjemné týdny, plné dlouhého čekání na ministerstvech, kasárnách a komisařstvích. Dny plné opovržení, urážek, drzosti a pochybností, jež by pozvaný profesor, přicházející z velké dálky, neměl zažít. A to vše bezdůvodně.
Slyšel jsem, že tento íránský systém funguje díky taktice unavení. Stačí jen nahlédnout do masových médií a zpozorujete, že tento podivný způsob vypořádání se s problémy zabírá na všech úrovních.
Íránci jsou velmi dobří lidé, ale stále jim ještě zbývá dlouhá cesta ke zlepšení a zrychlení jejich způsobu organizace, stejně tak, jako jsme to před několika lety dokázali ve Španělsku.
Pokud se íránský národ uspořádá jen o trochu lépe, stane se z něj jedna z hlavních ekonomických mocností světa. Ale jako první krok musí přestat podněcovat existenci lacrimarum valle (neboli údolí slz).